Když na něco čekáš...

Když na něco čekáš, dělej něco jiného. Rada, kterou jsem četla v knize (bohužel název ani autor mi v hlavě nezůstal) a kterou se řídím dodnes.

Protože vím (a vy to také víte), že není důležité kolik a co přečtu, ale co a kolik z toho používám ve svém životě.

Když čekám na jídlo, které se vaří na plotně, můžu přečíst kus knihy, uklidit kousek bytu nebo si jen tak pro radost zatancovat. Z vlastní zkušenosti, v tomto případě, doporučuji nastavit budík, aby jídlo (nebo byt) nebyl na uhel.  

Když čekám na někoho, kdo se opozdil, vždycky přijde vhod věrný společník v podobě knihy nebo zápisníku.

Když čekám na spánek, který ne a ne přijít, můžu si spřádat a malovat ve své hlavě malé nebo velké sny, "pouštět si" tam filmy mé ideální budoucnosti, poslouchat audio knihu (mé oblíbené jsou od  Roberta Fulghuma).

Když čekám, až mi do života přijde ten správný partner, využívám čas pro sebe a svůj růst a rozvoj, učím se nové věci, věnuji se svým zálibám, přátelům a rodině.

Protože čekáním (nadáváním, netrpělivostí) nic neuspíším.

Protože i čekání si můžu užít a prožít při něm chvíle příjemné, veselé, obohacující i povznášející.

Protože i čekání můžu mít ráda. Volba je jen na mně.

 "A jak prožíváte a vnímáte čekání vy?"

Na vaše odpovědi nebudu čekat. Budu se na ně těšit a při tom číst, psát, učit se, radovat, odpočívat, jíst i pít. A možná i něco navíc :-)