(Ne)zájem

19.10.2017

Nemůžu a ani nechci mluvit za všechny ženy (natož muže). Ale myslím, že i když jsme každý naprosto jiný, něco máme společné.

A to je to, co je pro nás přitažlivé - od opačného pohlaví, ale také kamarádů, rodiny, kolegů a kolegyň.

Ne(zájem)

Ráda potkávám nové lidi, ať už po stránce pracovní nebo osobní. V posledním době jsem vedla hovor s několika muži. Pracovní, osobní, přátelský. Měly z velké části jedno společné. A to (ne)zájem.

Já jsem přirozeně nastavená na zájem a naslouchání. I proto je pro mě koučování jako povolání jasná volba. Ale tento příspěvek je spíše o osobní rovině.

Co je na mužích pro mě přitažlivé? Krom jiného je to opravdový zájem. To že chtějí se mnou sdílet čas a energii, ale také zájem o mě, otázky a naslouchání.

Byla jsem několikrát ujištěna, že skákání do řeči a slovní lavina z jejich úst, aniž bych já měla prostor na odpovědi, se jich rozhodně netýkají.

Opak byl většinou pravdou. Nemám jim to za zlé. Vím, že takto působím na většinu lidí ve svém okolí. A naučila jsem se "vzít si svůj prostor" pokud chci cokoliv sdílet.

Činy jsou více než slova. 

Mám kolem sebe samozřejmě i lidičky, kteří mi věnují "své uši" a čas. A jsem za to velmi vděčná.

Tyto zkušenosti mě však nutí k zamyšlení. Kolik lidí se umí a chce zajímat o druhé a naslouchá bez přerušování a vkládání svých zážitků a názorů?

Jak to máte vy? Zajímáte se o osoby kolem sebe nebo odcházíte ze schůzek odlehčeni o své myšlenky a druhá strana se vůbec nedostala ke slovu? Co a kolik nového po setkáních o druhých víte a kolik toho vědí oni?