Bouřlivá období

30.10.2017

Včera jsem i přes nepříznivé počasí vyrazila na další cestu do Tachova. Televizi obvykle nesleduji, ale varování, aby lidé pokud možno nevyjížděli, jsem viděla i já. Trochu mě to rozhodilo. A ani pohled z okna na nepříjemných pocitech neubral. Udělala jsem, co bylo v mých silách, abych schůzku přesunula, ale nepovedlo se. Neříkám, že jízda byla úplně klidná. Obavy ale byly daleko horší než realita.

A co mi po tomto výletě došlo?

Každý v životě zažíváme větrná a bouřlivá období, takový život prostě je. A krásné na tom je, že i tato období začínají a končí. Vždycky.

A jak se s tím vypořádávám já?

  • Udělám to nejlepší, co můžu, abych takovým situacím předešla. Protože prevence je vždy lepší než "hasit" následky vichřice.
  • Když projíždím orkánem, ať už vozem nebo v životě, zpomalím a vnímám, co to se mnou (a mým autem) dělá. Když je potřeba, klidně i několikrát zastavím, abych se nadechla a načerpala sílu.
  • I v těchto okamžicích se najdou slunečná místa a okamžiky. Na ty se zaměřuji.
  • Procházím vším s vědomím konce. Ani slunečno, ani zataženo netrvá věčně.
  • Když na to sama nestačím, řeknu si o pomoc. Není to známkou slabosti, ale síly a důvěry.
  • I větrem a bouří procházím s ohledem na ostatní.
  • Na konci se pochválím, že jsem vše zvládla.
  • Jsem na sebe hodná.
  • Když je po všem, dobíjím baterky.
  • Jsem tu, což znamená, že jsem zatím ustála naprosto vše.

A večerní zpráva od mého bývalého klienta byla potvrzením mých myšlenek.

A jak to máte vy? Co nebo kdo Vám pomáhá překlenout nelehká období?

V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala.
                                                  Mark Twain