Spisovatelský sen

To, že si ráda plním sny, už není potřeba ani zmiňovat, a přesto....

Ve středu jsem vyprávěla ve škole o tom, kolik mých snů se již vyplnilo. Jako malá jsem snila o tom, že až vyrostu, bude ze mě učitelka, doktorka, princezna.....

A i když nejsem oficiálně ani jednou z nich, v přeneseném slova  všechno z toho prožívám. Pomáhám lidem nacházet cestu ke štěstí, a to dokáže vyléčit i jejich tělo, na přednáškách inspiruji lidi, a to je úkol každého, podle mě, dobrého učitele. A pak jsou momenty, kdy se cítím být princeznou - bez korunky, ale s velkým bohatstvím.

Ještě jsem měla jeden sen. Hodně mých radostí i trápení jsem už jako malá svěřovala papíru. A dělám to do dnes. Tušíte, kam tím mířím?

Jednou ze mě bude spisovatelka. Vím to.

Knihy mě provází celým mým životem. Za tuto zálibu vděčím své mamince i babičce.

Už dlouhá léta hltám každou knihu od Roberta Fulghuma, některé už po x-té. Jeho knihy jsou vtipné a velmi čtivé. Pokaždé si v nich najdu nové moudro z jeho životních příběhů.

A tady už se dostáváme k jádru.

Robert Fulghum bude s novu knihou putovat po ČR. A já ho konečně uvidím a uslyším na vlastní oči a uši. Miluji setkávání se s inspirativními lidmi. A na toto setkání se těším velmi. A možná je to další krok k napsání vlastní knihy.

A nepojedu sama. Jeden z Vás, mých čtenářů, půjde se mnou. Více informací najdete zde: https://www.facebook.com/kestesti/posts/1911510099168684

A má oblíbená povídka pro ty, kdo R.F. neznají nebo si chtějí stejně jako já připomenout, co je v životě důležité.

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

O všechno se rozděl.

Hraj fér.

Nikoho nebij.

Vracej věci tam, kde jsi je našel.

Uklízej po sobě.

Neber si nic, co ti nepatří.

Když někomu ublížíš, řekni promiň.

Před jídlem si umyj ruce.

Splachuj.

Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.

Každý den odpoledne si zdřímni.

Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.

Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.

A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE. 

(Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Krédo)

ROBERT FULGHUM: VŠECHNO, CO POTŘEBUJI ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE