Tak trochu jiný příběh o houbách

V sobotu jsem se vydala s mojí maminkou na houby. A nebyla bych to já, kdyby mě tam nenapadl příběh, který s Vámi chci sdílet - paralelu s mou životní cestou. Nebo tou Vaší.

Vybraly jsme si les kousek od místa, které je nám, nejenom polohou,  velmi blízké - bez jistoty, že zde houby najdeme. Ale tu nemáme ani v životě, když se dáme na jakoukoliv cestu, ať za novým zaměstnáním, partnerem, poznáním. A v prvních chvílích to i mohlo vypadat, že tady úrodná země není. A mohla jsem se rozčilovat a stát a jen se rozhlížet, ale k ničemu by to nevedlo. Poznáváte v tom život? Když budeme jen nečinně stát a hudrovat, určitě se nic nezmění a nic nového neobjevíme.

Vycházely jsme za sluníčka, ale podzim nám nadělil i občasný deštík. Ale ani na cestě za něčím velkým není vždy jen na mechu ustláno, tak proč hned brát nohy na ramena?!

A tak jsme šly dál, kousek napravo, kousek nahoru, doleva..... A první houbička čekala na mě. Chtělo to mít oči otevřené, jako v životě. A jít příležitostem vstříc. Odvážit se poslouchat své pocity, když vám říkají, že máte jít touto nebo tamtou cestou. Na nečekaných místech rostou ty nejhezčí kousky a je jedno, jestli je to pod hromadou větví nebo přímo u cesty.

Záměr byl jasný, jdu sbírat, nejen hledat. Protože i v životě je lepší jít potkávat a sbírat zkušenosti než jen hledat.

A jak plný si odnesete košík, může záviset na tom, kolik lidí má mít z vaší procházky lesem prospěch? Chcete jen pár kousků do bramboračky nebo chcete zásoby na zimu pro celou rodinu? Když pracujete s tím, že chcete uspokojit jen své potřeby, stačí vám málo. Ale co když by z Vašeho úsilí mohlo mít v životě užitek mnohem více lidí?

Nejen v lese se mi může stát, že uklouznu, možná i spadnu na zadek. Ale dokud dokážu znovu vstát, příběh ještě není u konce. A když bych si natloukla fakt hodně, je dobré si vzít sebou na cestu někoho, o koho se můžete opřít.

A nejenom u hub platí, že to co se zdá na první pohled jako mimořádný úlovek, ještě nemusí znamenat, že to uvnitř není prolezlé skrz na skrz. A jeden takový kousek může zničit celý váš nasbíraný košík, když ho neroztřídíte dost brzy. Zdá se Vám to také povědomé? Nenechte si otrávit život jedinou jedovatou zkušeností.

Jak v životě, v koučování, ale i v lese je dobré dbát na ekologii. To že některé houby nejíme, neznamená, že jsou špatné pro všechny. Tak proč pošlapat všechno, co se nám nehodí?

Už vůbec nemluvě o tom, že po nás v lese nemusí zůstat to, co běžně odhazujeme do odpadkových košů. To že tam necháme myšlenky a někdy i smutky, neznamená, že musíme zaneřádit přírodu dalším nepořádkem. Jednejme v souladu s námi, naší okolím i celým Vesmírem.

Byly to tři hodiny, kdy jsem si užívala každý krok, dýchala tu krásu kolem, občas nabrala druhý dech a s písničkou na rtu děkovala za vše, co život i příroda nabízí.